Běh na 48hodin (Cursor Poculum) v Sušici
Tento běh měl být zakončením mé hlavní běžecké sezóny. Sice jsem na něj nijak speciálně netrénoval, nicméně kdybych ho neběžel, celá sezóna by pro mě byla tak nějak neuzavřená. No a to se málem stalo, když mě týden před závodem začaly bolet zuby. Ve středu mě rozvrtal pusu zubař s tím, že je to na antibiotika. Pokud ale tak hodně sportuju, tak prý mi je nedá – jen prášky na bolest. Tak jsem začal řešit, že pod prášky závod běžet nechci a psal jsem Davidovi, jestli by šel závod případně přeregistrovat na další rok. Naštěstí by to šlo, ale co já vím, co bude za rok a jestli bych to vůbec chtěl běžet.
Ve čtvrtek jsem zuby ještě cítil a pusa byla oteklá, nicméně prášky proti bolesti jsem si už nevzal – naposledy ve 4 ráno. Takže jsem se rozhodl, že se večer sbalím a že ráno je moudřejší večera. V pátek ráno vyrážím!
Na závod mě odvezla Marký s tím že odjede a pak pro mě přijede zase v neděli před koncem. V Sušici jsme byli dvě hodinky před startem, takže jsem si vyzvedl číslo a čip a s dalšími běžeckými známými, jsme ještě zašli na kafe. Alespoň ten předstartovní čas rychle utekl. Pak už to bylo ráz na ráz: věci z auta nanosit část do šatny a část do zázemí stanu u trati, převléknout, promazat a šup na startovní čáru. Startujeme přesně ve 12:00!
Závod se běží na 5km dlouhém okruhu. Po startu se oběhne tartanový atletický ovál, z něj se běží asi 100m po trávě k řece na cyklostezku. Po té se běží jedním směrem mírně vzhůru až k obrátce, otočka kolem kuželu a stejnou cestou zpět až na ovál. Okruh má jen 10m převýšení. Trať jsem si vyzkoušel už na jaře, kde se tu běžela „stomílovka“ a vedlejší trasy: 50km, maraton a 10km. Já si dal tenkrát 50km v rámci posledního dlouhého tréninku před 24hodinovkou v Konstantinkách. Takže trať jsem již znal, jen počasí by tento víkend mělo být lepší – na jaře téměř sněžilo.
Na prvních 400m atletického oválu jsme se asi čtyři vystřídali na špici závodu, na asfaltu se už ale vedení ujal David, se kterým běžel ve dvojičce Petr. Já s Mírou jsme proběhli první kolečko spolu ve druhé dvojičce a celé jsme ho prokecali. Poté se ale zdržel o pár sekund déle na občerstvovačce a zbytek závodu jsem běžel víceméně sám. Nebo tím, že nás bylo přes 20, tak pořád člověk někoho předbíhá nebo míjí v protisměru, takže sám rozhodně není.
Prvních 11koleček jsem neměl žádnou větší pauzu, vždy jen krátce na občerstvovačce většinou kelímek coly a dva kousky banánu nebo něčeho sladkého. Maratonem jsem probíhal zhruba za 4 hodiny, 50km jsem dal za 4:47hodin. Průměrné tempo 5:44/km a kolečka v časech mezi 27:55 a 29:30. Další kolo jsem měl první delší pauzičku (asi 8min). Po prvních šesti hodinách jsem měl v nohách 61,2km a na prvních místech se toho moc neudálo. David byl stále na čele, Petr se propadl na čtvrté místo, Ivan vystřídal Petra na místě druhém. Já sice krátce běžel na druhém místě, ale po 6ti hodinách jsem byl opět třetí.
Při dalších šesti hodinách se setmělo, trasu osvítily hřbitovní svíčky, které znám i z Konstantinek. Tady je ale trasa skoro celá v lese a tma je tedy větší. Bez čelovky jsem zkusil běžet dvě kola a nešlo to. Kolečka jsem stále krájel kolem 32:30, ale vždy zhruba každé třetí nebo čtvrté kolo jsem měl 10-15min pauzu. Větší jídlo, převlékání do suchého, nabíjení různé elektroniky, prostě při tak dlouhém běhu se toho musí řešit dost. 100km jsem probíhal za 10:34 (pro zajímavost jsem měl při letošním osobáku na 24hod 100K za 10:48, vloni při 24hod jsem měl 100K úplně stejně za 10:34). Zatím žádná krize, jen kolem 70.km jsem měl lehké potíže s nechutenstvím a žaludek klasicky lehce haproval. Ale nic, co by bylo znát na tempu a rychle se vše napravilo. Během této šestihodinovky vedoucí David stále navyšoval svůj náskok a já si prohodil své místo s Ivanem (2. a 3.), na 4. se propracoval Ondra a na 5. naopak klesl Petr, který asi přepálil začátek, když běžel s Davidem. Za 12 hodin 111,3km.
Do rána se toho moc nezměnilo. Vyjasnilo se a trochu přituhlo, takže jsem přidal jedno tričko navíc. Tempo šlo mírně dolů a kolečka jsem už běhal kolem 39min + stále zhruba každé třetí 10-15min pauza. Ze špice šel první noc spát asi jen Ondra, takže po 20ti hodinách závodu se vytříbila první pětka, která bojovala o bednu až do konce závodu. Prvně se zde na pátém místě objevil Saša. 161km (100mil) jsem dal za 19:26. Po 165km jsem měl zatím nejdelší pauzu, kdy jsem si v šatně přemazával nohy a přezouval ponožky a boty. To bylo první kolo včetně pauzy nad hodinu (1:05).
Po 20ti hodinách závodu, tedy v 8:00 ráno:
- David Kellner (180km)
- Štěpán Vondrášek (160km)
- Ivan Urbánek (150km)
- Petr Lekeš (145km)
- Saša Borovec (135km)
Na tento závod jsem neměl žádnou předem připravenou strategii. Jen jsem si říkal, že bych si chtěl zaběhnout svou nejdelší vzdálenost. Takže minimální cíl byl překonat 196km z Konstantinek a dát 200! Cíl „B“ byl zkusit 250km a cíl nejambicióznější směřoval k 280km (což je B limit na Saprtathlon, který sice z jara už splněný mám, ale je to prostě pěkná meta). Takže nějaké strategie vznikaly až při závodě. Že například první noc se pokusím nespat, protože to už znám. Že zkusím za 24hodin naběhat co nejvíce i za cenu, že druhý den budu třeba jen chodit. Cílem bylo tedy v tuto chvíli, a po 20ti hodinách běhu: 180km (1.den) + 100km (2.den)!
Během dopoledne se začalo dost oteplovat. Pod mrakem bylo příjemně, ale když vylezlo slunce, bylo vedro. V prostoru startu se začali shromažďovat závodníci na 24hodin. No a když tedy oni odstartovali, my jsme po 24hodinách na tom byli následovně:
- David Kellner (210km)
- Štěpán Vondrášek (190km)
- Petr Lekeš (170km)
- Ivan Urbánek (170km)
- Saša Borovec (160km)
Druhá půlka pro mě začala velkou, skoro půlhodinovou, pauzou. Po oběhnutí oválu jsem měl 190,4km za 23:58h. Takže o 6 km více než má loňská 24hodinovka a o 6km méně než můj letošní osobák. Kromě dobíjení elekroniky, jsem se více najedl a prostě dal pauzu. No ale po pauze to najednou nešlo rozeběhnout. Dobré dvě třetiny kolečka jsem prochodil a běhal jen krátké meziklusy, které stejně nebyly v moc rychlejším tempu než rychlá chůze. 5 koleček po pauze jsem měl kolem 50min a hrozně mě i při chůzi bolely paty. Do tmy se ani pořadí nezměnilo, kromě vystřídání Ivana a Saši na 4. a 5. místě.
Řešení bolavých pat jsem se rozhodl vyřešit takto: z jiných bot jsem vytáhl vložky, půlku ustřihl a ještě do nich vystřihl kolečko. Tyto vytuněné podpatěnky jsem pak strčil pod normální vložky. No a ono to trochu pomohlo.
Jenže se druhou nocí to teprve začne. Teď jdu teprve do neznáma. Nedovedu si představit, dát dvě noci bez spánku a celé je prochodit. Po asi 20min pauze vyrážím opět do tmy. Po dvou prochozených kolech začínám opět běhat a kolečka číslo 47 a 48 mám opět kolem 50min.
V půl desáté mám 240km a cítím únavu. Jdu si proto přemazat nohy a přezout si ponožky do šatny. Tam už jsou v teple dva spáči, tak si říkám, že se na chvíli natáhnu na zem do spacáku také. Po půl hodině si nařizuji budíka na 0:55. Když usnu, tak usnu.
Jenže neusnu. Vedle jsou záchody, kam furt někdo chodí z hospody. Všichni jsou dost hluční no a k nám do šatny taky pořád chodí další a další spáči, nebo jenom převlíkači. Když vylezu asi po půl hodině na záchod, dává se do mě zimnice. Ve spacáku se zase potím. Nespím, ale snažím se alespoň odpočinout. Petr je 3kola za mnou, Saša 6kol. Přemýšlím, jak dlouho si můžu dovolit ležet, abych nepřišel o bednu. Třetí místo by mi naprosto stačilo. Anebo co, mám 240km, takže můžu prospat celou noc a během dopoledne dát 2 kola, abych měl těch 250km. Ruším tedy budíka, ale stejně neusínám.
Ve dvanáct mělo začít pršet a kolem třetí zase přestat, to byl čas plánovaného spánku, jenže jsem to nezvládl a neodolal teplému spacáku už v půl desáté. Když bych chtěl dát těch 280km, potřebuji 8 kol. Takže stačí vyrazit kolem čtvrté na trať, tedy už po dešti. V hlavě mi jdou myšlenky naprosto různými směry a vlastně mi to asi kompetentně vůbec nemyslí. Mám strach ze zimnice, ale nakonec ve 23:45 vylézám ze spacáku a pokouším se namazat nohy, nasadit čisté ponožky, obout se, vzít si suché rukavice a nákrčník. Pak vyrážím ven, kde už jsou louže. Teď ale neprší. Jdu kouknout na tabuli a vidím se na třetím místě. Petr mě o kolečko předběhl. jdu do zázemí stanu, tam se mi celou dobu pauzování dobíjely hodinky a přehrávač. Něco sním a vypiju a začíná lejt jako z konve. Má pršet další minimálně dvě hodiny. Teď jsem měl dobíhat a jít odpočívat. To jsem fakt nezvládl.
Dost závodníků se tu schovalo před již proběhlou přeprškou a chystají se ulehnout. Já dostávám spásnou myšlenku a vytahuji deštník. Všichni mě přemlouvají, ať nikam nejdu, ale já vyrážím. Se mnou vyráží i David, jinak se v tuto chvíli na okruhu moc lidí nepohybuje. Určitě do deseti běžců a to včetně 24hodinovkářů.
Boty mám mokré hned, ale zbytek těla se díky deštníku a pláštěnce daří ukrýt v relativním suchu. Připadám si trochu jako robot. Prostě postupuji kupředu, svítím asi metr před sebe a mám pocit, že vůbec nad ničím tyto dvě kola nepřemýšlím. Po druhém kole už přestává pršet a já jsem se díky tomu dostal na 2.místo zpět. Po třetím kole už deštník definitivně odkládám, protože už by pršet nemělo a ani ze stromů to moc nekape. Po dalších dvou kolech jdu do šatny a přezouvám se do suchých bot a ponožek, opět mažu nohy, přendávám své podpatěnky. Mám 260,5km za 40:23hod!
Po přestávce vyrážím v suchém. Vlastně mi stačí už jenom 4 kola, abych si splnil svůj nejvyšší cíl 280km. Nicméně tuším, že by to nemuselo stačit ani na bednu. David je jasně první, má už teď přes 300km, takže i kdyby už skončil, vyhrál by. Jenže pak jsme tam další čtyři a kdokoli z nás může být ještě druhý nebo třetí. Takže čtyři běžci na dvě místa na bedně. Propočítávám, že bych měl dát alespoň 290km, tedy ještě 6 kol na které mám více jak 7 hodin. Za hodinu se to kolo dá ujít, tak hlavně moc nepauzovat a dojít to až do konce.
Po sedmé volám s Marký. Usínám, a jestli chci dát 290km nemůžu si už dovolit ani kratičký spánek. Hovor mě na chvilku probere, ale pořád mám pocit halucinací, motání hlavy … A navíc mě začíná píchat v levé holeni nad nártem. Občas i zastavím a snažím se lehce promasírovat. Ale nepomáhá to. Vzdal jsem definitivně pokusy o běh – na bednu by mělo těch 290km stačit.
Zajímavá ranní trojkombinace na občerstvovačce: kelímek piva, kelímek kafe a kelímek vývaru. To mě zase na půl kola nahodí. Už je světlo a já si uvědomuji, že vlastně běžím třetí den. Jinak si toho ale moc neuvědomuji. 280km mám za 44:36, ale kluci za mnou do toho začínají šlapat a já tuším, že ani těch 290km stačit nebude. Musím dát kolečko navíc. Nezrychlím už moc, ale omezím pauzy na úplné minimum.
Po 36 hodinách: David (280km), Štěpán (240km), Petr (230km), Saša (215km), Ivan (210km),
Po 42 hodinách: David (310km), Štěpán (265km), Petr (255km), Ivan (240km), Saša (240km),
Po 45 hodinách: David (325km), Štěpán (280km), Petr (270km), Saša (265km), Ivan (260km),
Po 46 hodinách: David (335km), Štěpán (285km), Petr (275km), Saša (270km), Ivan (260km),
V tomto čase ještě Ivan naposledy zabojoval a pak definitivně boj o bednu vzdal. Nicméně Petr i Saša by mě teoreticky měli překonat, pokud dám jenom 290km, takže nemůžu odpadnout.
285km mám za 45:33. Takže na dvě kola mám 2hodiny a 27minut. To přesně by mi mělo stačit na druhé místo. Pokud to nedám, budu pravděpodobně až čtvrtý. Kluci za mnou se totiž rozeběhli a bojují oba o poslední místo na bedně. Ve 48. kole přijíždí Marký s Viky. Voláme si a čekají na mě před cílem. Už do sebe rvu jen hroznový cukr cestou a na občerstvovačce skoro nestavím. Holky se mnou kousek jdou, pak kousek zpět. Je to příjemná změna.
Petr už je za mnou o necelé kolo a rozeběhl se, Saša by mě neměl předběhnout určitě, nicméně v posledním kole už mě také předbíhá a můj náskok snižuje pod jedno kolo. Téměř stoprocentně vím, že těch 295km by mi mělo stačit, ale už mi to nemyslí, tak nechci nic riskovat. Vyrážím tedy ještě do 60.kola. Ale jak se vzdaluji od oválu, už se mi vůbec nechce. Vím, že sice ještě nějaký kilometr přidám, ale po skončení 48mi hodin se budu muset ještě vrátit. Poslední kola mám pocit, že nohy od holení dolů jen brní a moc je necítím – pokud mě někde zrovna nepíchne. To musím vždy krátce zastavit. Po zbytek času jsou, jako by nebyly moje.
Kužel se svým číslem nakonec odnáším více jak kilometr od stadionu. Zvuk píšťalek ukončuje závod na 48hodin a já se začínám ploužit zpět. Nejprve sám, pak se ke mně přidávají holky. Je to taková chůze se zastávkami, moc mi to nejde a vše bolí najednou mnohem víc.
Dvě hodiny do vyhlášení trávíme klábosením s ostatními závodníky a především doplňováním tekutin. Vyhlášeni jsou všichni a všichni dostáváme i účastnické poháry. Atmosféra je parádní a ikdyž mě bolí celé tělo, je mi fajn.
| celkem | úsek po cca 6hod | |||||
| km | čas | tempo | km | čas | tempo | |
| 60 | 5:53:00 | 0:05:53 | 60 | 5:53:00 | 0:05:53 | |
| 110 | 11:51:00 | 0:06:28 | 50 | 5:58:00 | 0:07:10 | |
| 150 | 17:41:00 | 0:07:04 | 40 | 5:50:00 | 0:08:45 | |
| 190 | 23:56:00 | 0:07:33 | 40 | 6:15:00 | 0:09:22 | |
| 220 | 30:01:00 | 0:08:11 | 30 | 6:05:00 | 0:12:10 | |
| 240 | 33:31:00 | 0:08:23 | 20 | 3:30:00 | 0:10:30 | |
| 265 | 41:36:00 | 0:09:25 | 25 | 8:05:00 | 0:19:24 | |
| 295 | 47:42:00 | 0:09:42 | 30 | 6:06:00 | 0:12:12 | |
Celkově: 296,655km za 48hodin (9:42min/km; 6,2km/h)
Čistý čas pohybu 40hodin a 40minut (8:14min/km; 7,3km/h)
